HISTORIE

Měla jsem štěstí a potkala ty správné lidi. Bylo jich víc. Každý z nich mi v určité etapě mého snažení pomohl. Bez nich bychom to na Knolla jistě nedotáhly. Myslím si, že nevýhodou výmarského ohaře je jeho nevšední a ušlechtilá krása. Ta je příčinou stále poměrně ojedinělého zastoupení tohoto plemene na nejvyšších soutěžích ohařů. Předurčuje totiž složení majitelů: jsou to často lidé, kteří touží jen po aktivním, inteligentním a hlavně atraktivním společníkovi, který navíc dokáže hlídat a případně i bránit svého pána. Já už po zkušenostech vím, že výmara dělá výmarem především práce. A ten, kdo má svého ohaře skutečně rád, nemůže mu ji odepřít. Znamenalo by to, že se spokojil s jeho nepříliš šťastnou napodobeninou. Je jasné, že člověk bez zkušeností s loveckým výcvikem to má hodně těžké. Mně se však podařilo dokázat, že výmarský ohař je natolik skvělý, že i začátečník může prorazit mezi elitu. Samozřejmě, záleží i na schopnostech konkrétního psa. 

Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Zitě Krepsové, z jejíž chovatelské stanice moje fenka pochází. Díky dlouholetému úsilí celé rodiny vynikají jejich odchovy výmarských ohařů krátkosrstých především povahou a obrovskou chutí pracovat. Jen kvůli neuvěřitelnému potenciálu, kterým mě Citty stále udivovala, jsem to dotáhla až na vrchol. Uplynulé roky jsem podrobně zrekapitulovala. Byla to nelehká cesta plná radosti z úspěchů, ale i zklamání, když se něco nepodařilo. Všechno mám před očima jako film: od jízdy do chovatelské stanice pro štěně, které na mě „zbylo“ až po Memoriál Karla Podhajského. 

Dnes jsem si jistá, že ta poslední volná fenka z vrhu čekala právě na mě. Jsem moc ráda, že jsme se neminuly.